Jak se má žena po smrti muže?
Jsou to tři měsíce a kousek, co Ladislav odešel do světla. Jak se mi daří? Proměnlivě.
Jsou to tři měsíce a kousek, co Ladislav odešel do světla. Jak se mi daří? Proměnlivě.
Schovali jsme smrt za zdi institucí a bojíme se jí ještě víc. Protože jsme ztratili možnost být s ní v opravdovém kontaktu. Vidět ji. Dotknout se jí. Prožít ji.
Přišla za mnou žena, která procházela velmi náročným obdobím ve vztahu. Bolest, vyčerpání a opakující se vzorce, které nedávaly smysl. Ať udělala cokoli, nic nepřinášelo skutečnou změnu. V multidimenzionální konstelaci jsme se vydali hledat hlubší souvislosti.
Proč mi nejde odpustit? Proč se zlobím? Proč něco stále bolí, i když už rozum říká, že mám jít dál?
Co když některé konflikty mezi lidmi nevznikají teď, ale mají původ někde úplně jinde?
Platí to pravděpodobně pro všechny typy bolestí. Já ji nedávno zažila v souvislosti s odchodem partnera. Co když za bolestí ze ztráty milovaného člověka JE I MNOHEM STARŠÍ PŘÍBĚH, zakódovaný v mé duši?
Co se stane, když někdo "zemře"? Tedy, když odloží své tělo...?
Miluju tě tak, že můžeš kdykoli odejít. Tak to říkal. A pak jsem to Na Naději řekla já jemu. Ládíkovo srdce se po krásném probuzení zastavilo. Náhle. Vydal se do světla za svým dalším úkolem. Objímá nás všechny napořád. Milovaný Ládík žil svůj sen. Do poslední chvíle a posledního dne zářil láskou, štěstím, naplněním, hravostí, laskavostí. Dojel...
Co je ta těžká, beznadějná SOUSTRAST? Významem Společná strast. Jaký máš pocit, když ji někomu projevíš? Beznaděj? Malost lidského bytí? Zoufalství nad tím, co nemůžeš pojmout a nijak ovlivnit? Jak přistupujeme jako kultura k odcházení? Je čas tento program opustit? Přejít na SOU-CIT - společný pocit?
Tento text je záznamem společného chanellingu Ježíše s Ladislavem Sládkem z Jurty Na Naději.