Jak se má žena po smrti muže?

Jsou to tři měsíce a kousek, co Ladislav odešel do světla. Jak se mi daří? Proměnlivě. 

Je to obrovská příležitost k hluboké proměně. A zároveň něco, co se vlastně nedá pochopit. Ne proto, že bych nevěděla, co se stalo. Ale když jsou vaše životy a vaše pole tak hluboce propojené, jako by ti to pořád trochu nedocházelo. Prostě ho pořád cítíš. A postupně si zvykáš, že je to vlastně jinak.

Rozvíjí se dál i má schopnost komunikace napříč dimenzemi. Zároveň ale vím, že můj úkol je být tady. V tomto životě. V tomto těle. A že přesně toto je učení mé duše. Takže se vracím znovu a znovu do přítomného okamžiku. Do obyčejného bytí. Do dechu. Do mazání chleba. Do utírání prachu. Do obyčejných věcí. Jsou hlubokou praxí přítomnosti. Je to výcvik bezpodmínečné lásky. Výcvik bezpodmínečného bytí v teď a tady. 

Ano, stále mi občas vytrysknou slzy. Teď už méně. A pak cítím trpělivé vedení shora. Ale vždyť JSI milovaná. A odpouštím si, že jsem na to zapomněla. Po 3 měsících vnímám, že abych mohla tento pozemský příběh uzavřít, potřebuju otisknout to nejhlubší z našeho společného bytí do světa kolem. Ladislav to totiž neudělal. A já cítím, že chci. A můžu. Momentálně vznikají Karty laskavého bytí. Silný příběh vědomého bytí muže a ženy se snad stane knihou. 

Je to moje cesta, jak nechat jeho / naši lásku, moudrost a laskavost, velké DARY, které mi život dal, pokračovat novým způsobem. I když je někdy náročná, vnímám ji především jako obrovskou příležitost. Laskavosti k sobě, která se pak propíše kolem. 

S Nadějí lásky,

Daniela Magdalena