Děkuji ti, lásko Ládíku

Miluju tě tak, že můžeš kdykoli odejít. Tak to říkal. A pak jsem to Na Naději řekla já jemu. Ládíkovo srdce se po krásném probuzení zastavilo. Náhle. Vydal se do světla za svým dalším úkolem. Objímá nás všechny napořád. Milovaný Ládík žil svůj sen. Do poslední chvíle a posledního dne zářil láskou, štěstím, naplněním, hravostí, laskavostí. Dojel rozloučit s milovaným mořem. Vědomě tvořil. Miloval. A teď je snad Andělem pro nás pro všechny. Jeho láska je ve mně na věky. Sviť dál, lásko Ládíku  

Kdyby nám vesmír dal do vínku víc společných let, bylo by to víc? 
NE. Každá vteřina byla vědomá a v bezpodmínečné lásce. 

Kdybychom bývali měli děti?
NE. To s tím vůbec nesouvisí. Děti nejsou ničí vlastnictví. Jsou způsob, jak se duše dostane sem do výcviku 

Kdybychom se stihli vzít?
Naprosto NE. Co to je vzít se? Je něco víc než být Muž a Žena hluboko v srdci a před Bohem? Kdo mi opravdu může dát svolení? Náš posvátný sňatek se STAL. 

Co je vědomý vztah? DAR.
Je jako duha plně zářící všemi barvami. Když se probudíš vedle člověka, který otevře oči a září z nich také vědomé bytí, radost z přítomnosti, hluboký vděk za život a vše kolem. Když oba víte, že vztah je prostor pro růst a jste ochotni rozpouštět přesvědčení, třeba tisíc let stará, nekonečně držet jeden druhého, dávat si prostor a v lásce se v něm potkávat. Spolu se radovat, zažít spoustu legrace, tvořit společné bytí na všech úrovních… 

Co s tou láskou udělám teď? No to právě zkoumám. Asi jí zůstanu navěky obalená. A budu svět pořád vnímat tím okouzleným pohledem plným vděku.

Děkuji ti, lásko Ládíku. Maličkosti se o sebe postarají. Vždycky.

S láskou, 

Daniela Magdalena