Nejkrásnější Damašek

Milióny lidských nohou ohladily za tisíce let existence bílý mramor dlažby. Síla upřímných modliteb aramejských, asyrských, babylonských, perských, římských, byzantských i islámských vibruje všude kolem. Pískání a třepot křídel všudypřítomných rorýsů zní ozvěnou 100 kilometrů vzdáleného moře a jeho slaná vůně naplňuje vzduch.

"Kde na světě se ti nejvíc líbilo?" Na to se přece nedá odpovědět. Zavrhla jsem možnost zabývat se hledáním odpovědi... Jenže pak se někde uvnitř rozhostil pocit všeobjímající lásky a blaha, nebeského klidu, vlídnosti a přijetí jako nikde jinde. Damašek! دمشق ! Dimašk!

Umajjovská mešita - bývalá bazilika Jana Křtitele - bývalý římský Jupiterův chrám i chrám boha bouří a hromovládce Hadada. Kouzelné místo. Mírumilovné. Vracela jsem se tam a usedala okouzleně na dlažbu jejího nádvoří. Vyhřátý mramor odbleskával sluneční paprsky. Kolem sedělo pár cizinců, zahalených dle místního koloritu v propůjčených šedivých pláštích. Bylo příjemné zahalit si vlasy a prokázat tím respekt místním lidem a jejich kultuře. Prý se zde nachází i hlava Jana Křtitele. Ach, Salome! שלומית (Šlomit) - tvoje jméno znamená MÍR!

Místo nabité historií. Damašek je nesjpíš nejstarším trvale osídleným městem světa, národy se na jeho území střídají již nějakých 10.000 let. Umajjovská mešita ale byla při mém pobytu, před lety, oázou klidné přítomnosti. Živoucí, srdečné a opravdické "teď a tady". Hlouček zahalených žen, probírajících své každodenní radosti i starosti. Po obvodu nádvoří, paži zakleslou do paže přítele, kráčí důstojným krokem stařešinové rodů a mudrují o životě. A po prastaré soše opodál leze vesele s povykem hlouček dětí nahoru a dolů jako na hřišti. Vše má svůj řád a každý v něm své místo.

Nikdo mi nedával najevo, že jsem vetřelec. Mediální tlak mi vnutil předem očekávání, že jím budu. A to přesto, že mě odjakživa cizí kultury fascinují a upřímně se je snažím přijímat a ke každému přistupovat jako k rovnému. I přesto do mého srdce zprávy plné nenávisti vrhly stín pochybnosti. Rozplynul se. Damašská mešita se svými pravidelnými návštěvníky mi dala jeden z nejkrásnějších darů. Na celý život. Navždycky ve mě bude její klid, láska a přijetí.

V Damašku jsem byla před lety, když tam ještě vládl mír. Krátce na to se vše změnilo. Prosím, připojte se spolu se mnou k modlitbě za MÍR pro Damašek. A pro celou planetu. Společné meditace za mír se konají například každou neděli 20:00 - 20:15. Síla našich spojených vědomí má moc ovlivnit chod světa. Mír na světě začíná mírem v nás.

Daniela Šimonová, 22.9.2020