Košík
0
0,00 Kč
Nebáječnější DYSLEKTIK pod Sluncem
20.10.2020
Moje dítě je DYSLEKTIK. Opravdu nerado čte. Pro jazykovědce, který se od mala šťourá v knihách a baví se studiem starověkých jazyků pohroma. JENOMŽE TO POHROMA NENÍ. Je to ta nejúžasnější příležitost! "Mami, uklidni se. Ty bys pořád něco četla a studovala. O tom to přece není."
Dyslektici, dysgrafici, dysortografici, dyskalkulici, dyspraktici a dokonce dysmúzici... Je jich víc a víc. Zástupy... Naše děti jsou úplně dysharmonické! Před pár lety o tom nikdo neměl tušení a děti byly chytré nebo blbé (s prominutím). Teď jsou tohle všechno! A není to s nimi dobré. Předpona DYS označuje něco negativního, zhoršení nebo poruchu, jak informuje slovník.
Asi nám dávají nějaký signál. O tom, že náš vzdělávací systém je postavený stále na modelu: "Tohle se nauč a pak mi to odříkej." O tom, že moudrost žití není ukryta v neživých knihách. O tom, že smyslem života je být doopravdy v každém okamžiku. O tom, že jsou důležitější věci, než správně odpovědět na otázky dospěláka, který se cítí být autoritou povolanou k vychovávání. O tom, že jsou důležitější věci, než sedět půl dne s ohnutými zády v lavici. A o tom, že kdo není DYSněcoKTIK možná rychleji najde na potištěné stránce odpověď na zadanou otázku a možná si celou stránku zapamatuje bleskurychle na věky nazpaměť, ale pokud nemá srdce na pravém místě, je to úplně zbytečné... Co je ještě za tím? Pravděpodobně nedostatečná spolupráce obou hemisfér, pravděpodobně dědičná dispozice. Dítě je naším zrcadlem. Jeho problémy jsou ve skutečnosti naše problémy. Ukazují nám na něco, co neděláme dobře. Hemisféry nespolupracují, když nechceme vidět souvislosti. A dítě přejímá náš problém. Naše společnost odmítá vidět souvislosti. Natož převzít zodpovědnost a dát věci do pořádku. A děti nám to ukazují.
Ideální terapií je opravit své vlastní postoje, dát do pořádku sebe a pak dát dítěti šanci na to samé. Jasně, někdy máte partnera, kterému se nechce, i když vám ano... Je to výzva. Dobrodružství. Můžete s dítětem drilovat a drilovat a časem třeba přijdete na to, že se to trošku zlepšilo, ale že "Einstein z něj nejspíš nebude". Ale o dost lepší je pracovat nejdřív na příčině. Pomoci mohou kineziologické či různé jiné odbloky. Neurovývojová terapie pracuje s přetrvávajícími primárními reflexy, které měly na počátku života přirozeně odeznít, ale pokud se tak nestalo, dělají teď paseku... Cvičení senzorické integrace, když je příčina v oblasti smyslů. S dyslexií v praxi pomohla i homeopatie či canisterapie. A čisté přírodní prostředí a potraviny (všudypřítomné chemikálie totiž hrají sovu roli i v tomto případě).
Být dyslektikem ale znamená i jinak se dívat na svět a přinášet mu nové možnosti. Dyslektici mají jiný způsob vnímání a tím nás všechny obohacují. Jejich mozek je vlastně blíže přirozenosti. U dyslektika stejně jako u kohokoli jiného jde o to, aby poznal, co je jeho posláním a s láskou to dělal. Aby obohatil příběh lidstva na planetě Zemi smysluplným a "opravdickým" příspěvkem. A v tomto ohledu je dost jedno, jak rychle člověk dokáže číst...
Mimochodem, jak se vám čte tento text?
Asi takhle zábavné je čtení pro dyslektika... Taky bych se na to vykašlala a šla dělat něco pořádného ;)
Daniela Šimonová, 20.10.2020