"Proklientský přístup" jako BRZDA POKROKU ve školství

28.10.2020

Moderní škol(k)y mají nepřeberné možnosti realizovat vzdělávání různými způsoby, v souladu s různými přesvědčeními a mohou opravdu inovovat a stát se PARTNERY RODINY ve výchově dětí. To je skvělá příležitost. Zejména v soukromém školství vzniká jedna alternativní a inovativní škol(k)a za druhou. 

Je zde ale jedno velké riziko, nazvu ho "proklientský přístup". Provozování soukromé škol(k)y je business. Klienty je třeba si předcházet. Náš zákazník - náš pán. A klientem je ten, kdo platí. Bez něj by to nešlo. 


A tak se učitel, na počátku plný touhy vychovávat děti jako naději lidstva a být partnerem rodinám, setkává s různými přístupy. Někdo dává děti do soukromých škol(ek), protože na to má. A očekává, že mu za nemalou částku "dítě vychovají a vzdělají". Učitele vnímá jako dobře placené sluhy. Čím je škol(k)a dražší, tím je tento přístup rozšířenější. (Mimochodem, provozní náklady jsou tak vysoké, že se provozování soukromé škol(k)y dá označit spíše za dobročinnost a platy učitelů bývají vyšší než ve státní sféře jen zcela výjimečně...)


Další skupina rodičů dá dítě do soukromé škol(k)y, protože se jim nelíbí přístup učitelů ve škol(c)e spádové. Opravdu není každý Komenský, může se to stát. Někdo apriori předpokládá, že co je státní, je špatně. Ale není. Vždy záleží na konkrétním člověku, který dítě vede, a na vedení škol(k)y, kam směřuje. Mnoho lidí si myslí, že soukromé škol(k)y jsou automaticky kvalitnější. Ani to není často pravda. Školní inspektoři by o tom vyprávěli své... Dokonce i větší počet učitelů v soukromých škol(k)ách nemusí být přínosem - výsledkem může být třída plná pyšných princů a princezen... 24 dětí na jednu paní učitelku vypadá jako moc, ale umožní dětem, aby nebyly přehlcené pozorností dospělých a nebyly bezohlednými individualisty. Ve státní sféře je spousta skvělých učitelů! 

Pak jsou rodiče, kteří chtějí, aby výchova ve škol(c)e byla v souladu s jejich výchovným stylem. To je skvělé a logické. 

Jenže je tu ten proklientský přístup. Platící rodič očekává, že mu škol(k)a půjde na ruku. Co dítě, to rodič či dva (doba je pokroková, někdy musíme započítat i přítelkyni tatínka...). A co rodič, to názor. A požadavky. Zejména na počátku činnosti, když chybí pedagogické zkušenosti (a to je zvláště u školek časté, protože vznikají z čisté touhy dělat věci jinak a nabídnout dětem nové možnosti), se škol(k)a snaží splnit rodičům každé přání. Potřebují získat klienty. JENŽE KLIENTY JSOU PŘECE DĚTI! A to, že jeden rodič chce, aby Pepíček po obědě nikdy nespal (ani kdyby sám chtěl), druhý, aby Barborka měla k svačině vždycky červený pomeranč (je na to zvyklá) a třetí, aby Mařenku paní učitelka 3x denně převlékla (taky je zvyklá) - to neznamená, že je to TO, co děti opravdu potřebují a je v jejich zájmu. V zájmu dětí ve školce je naučit se, že jsem součástí skupiny a to mě hodně obohacuje, ale také se musím přizpůsobit společným pravidlům, jinak nám spolu nebude dobře. Naučit se být samostatný. Naučit se něco nového o světě. Spousta nových možností - třeba ochutnat k svačině rohlík s máslem místo pomeranče určité barvy. A u společného odpočívání se mohu naučit, že je úžasné umět být chvilku sám se sebou, zklidnit se a být tiše, aby unavení kamarádi mohli spinkat. Mimochodem, atmosféra a vztahy ve školkách, kde děti odpočívají, bývá daleko láskyplnější a klidnější, než tam, kde spaní na přání rodičů neprobíhá... 
Proklientský přístup může vypadat i tak, že je škol(k)a plná dětí s "nudlemi po ramena". Vždyť je to jenom rýma. Alergická. Přeci nemůžeme děti posílat domů jen kvůli tomu, že mají rýmu. Vždyť by k nám přestali chodit. Aha. A kde je zájem dítěte? Pokud má rýmu, asi není úplně v pořádku. A je moc smutné, pokud to jeho rodič neví. Pak je povinností škol(k)y pevně stanovit pravidla a trvat na jejich dodržování. Ve škole už děti smrkat umí, ale i tam bychom našli velké množství příkladů. Za všechny mluví očekávání: "Já tu školu platím, tak jí to dítě udělá!" 

DOBRÁ ŠKOL(K)A je rodičům opravdovým partnerem, kterému mohou důvěřovat, na kterého se mohou obrátit o radu. Partnerem, který OPRAVDU VÍ, CO DĚLÁ a VÍ, CO JE V ZÁJMU DÍTĚTE. A nemyslím tím pokrytecké heslo "spokojené dítě - spokojený rodič", kdy se učitelé klaní rodičům a vytváří program pro děti v duchu "zábavného animačního programu přímořského hotelu". Je důležité, abychom se my učitelé přestali bát a stáli za opravdovými hodnotami. S rodiči je nutné spolupracovat jako s partnery a obohacovat se navzájem. 

Mimochodem, neděsí vás množství fotek, které (hlavně soukromé) škol(k)y denně sdílejí online, abyste přesně věděli, co vaše dítě dělalo a abyste si vážili toho, že můžete za takto spokojené dítě platit? Součást proklientského přístupu naší instantní doby... Škol(k)ám je potřeba důvěřovat. Fotky jsou sice hezké, ale nebylo by lepší, kdyby se focením tak často výuka nevyrušovala? A abychom děti nevyrušovali od opravdových prožitků neustálým: "Všichni úsměv - cheese!"

Pevně věřím ve změnu k lepšímu. Když každý začneme u sebe, dokážeme to :)

Daniela Šimonová, 28.10.2020